Breathariánství, aneb nesmysl nebo nový životní směr?

Co je breathariánství?

Bretharianismus, neboli inedia je životní styl, ve kterém se nic nekonzumuje. Breathariáni nepotřebují jíst, pít, a dokonce ani spát. Zjednodušeně řečeno, místo svíčkové s deseti jim stačí dýchat a přijímat energii z přírody a prostředí, ve kterém žijí. Stačí jim pouze vzduch, slunce, les, víra a láska.

Dokážete si představit, že byste se měli vzdát všech těch dobrot a pokušení moderní doby, které nás obklopují? Pravděpodobně ne.

Půst nebo životní styl?

Na první pohled se zdá, že bychom breathariánství mohli přirovnat k půstu. To je ovšem mylná domněnka. Jedná se totiž o specifický způsob života, který se zakládá na pránické výživě. Jedná se o výživu, která nepochází z konzumace potravin, ale z přijímání energie, která nás obklopuje. Breathariáni jsou zcela přesvědčeni o tom, že ke svému životu nepotřebují přijímat stravu. Stačí jim energie ze slunce, země a přírody.

Proč breathariánství?

Stoupenců tohoto životního stylu každým dnem přibývá. Na toto téma se pořádají semináře a školení, prostřednictvím kterých se lidé učí, jak se oprostit od základních lidských potřeb. Proč ale touží po takovém životním stylu? Jsou ovlivněni moderní dobou, nudí se? Mnoho odborníků se domnívá, že je breathariánství holý nesmysl. Není podle nich totiž možné přesvědčit mysl o tom, že organismus z ničeho nic nepotřebuje fyzickou potravu.

V Kalifornii byla založena první breathariánská restaurace. Ne, to opravdu není vtip. Breathariáni zde dostanou talíř s jídlem, které si očichají, prohlédnou, a obohacují tak svůj pránický „jídelníček“.

Jak se člověk stane breathariánem?

Celému procesu „přeměny“ předchází přibližně dvouletá příprava, která bývá zakončena 21 dny, během kterých se člověk zcela oprostí od fyzické stravy. V průběhu celého procesu je podstatné přesvědčit své tělo o tom, že stravu nepotřebuje.

Pár slov na závěr

Staré známé pořekadlo praví „nic se nemá přehánět“. Zde to platí dvojnásobně. Tyto extrémní životní styly totiž mohou zapříčinit vznik různých, životu nebezpečných, poruch příjmu potravy. A to nejen u dospělých jedinců, ale také u dětí a mládeže. Ne nadarmo se totiž říká, že děti se učí nápodobou.